Proč mnoho lidí věří, že hry způsobují násilné chování u dětí

Pokud bychom měli jmenovat jednu věc, o které je přesvědčena velká část starší generace, pak je to fakt, že videohry způsobují u dětí zvýšenou agresivitu. Věří, že děti, které je hrají, se stanou agresivnějšími v běžném životě. Potom páchají násilí jak na svých vrstevnících, tak i na rodičích, učitelích a jiných dospělých. Jako důkaz často překládají zvýšený počet násilí ve škole, stejně jako třeba i útoků, kdy děti přinesou do školy zbraň a začnou zde střílet. A jelikož to odpovídá grafu zvyšování popularity videoher, není divu, že k tomuto došli.

Hlavním argumentem zde je, že v mnohých videohrách je vyobrazeno násilí. Leckdy vidíme, jak například v mnohých z nich zabíjíme nepřátele. Těmi jsou v mnoha případech lidé, a ty zabíjíme leckdy skutečně brutálními způsoby. Často jsou tato v podstatě „jatka“ poměrně graficky vyobrazena. Nelze se tedy divit, že si mnozí myslí, že se tak děti učí, že toto chování je naprosto normální a přijatelné. Zde je však otázkou, do jaké míry je to pravda.

Faktem totiž je, že takto skutečně graficky násilných her není tolik, kolik bychom si mysleli. V mnohých z nich, i když nepřítele zabijeme, pak většinou jen zmizí. Nehledě na to, že samotné zabíjení také není součástí všech her, nýbrž pouze několika konkrétních žánrů. U valné většiny z nich se ve skutečnosti nevyskytuje.

Dále je potřeba uvážit, že hry mají také doporučený věk hráčů, tedy věkovou hranici, od které jsou vhodné. U zvláště násilných her je to 15+, někdy dokonce 18+. Jedná se o věk, kdy už rozhodně nejde o děti, nýbrž v podstatě o dospělé či dospívající, kteří by již měli velmi dobře vědět, jaké chování je přijatelné a jaké nikoliv, a také by měli již velmi dobře rozlišovat mezi videoherním světem a realitou.

Rozhodně se tedy nedá říci, že by právě videohry byly zodpovědné za nárůst násilí a agresivity u dětí. Naopak se ukazuje, že zde mohou vyventilovat svou nahromaděnou frustraci způsobem, který nikoho neohrožuje – a to je ten nejlepší způsob.