Pivo teklo proudem…

Když někdo slavil narozeniny, nebo se prostě něco konalo, většinou bylo jedno co se to vlastně koná, nakoupilo se spoustu piva a vyrazilo do lesa. Ve velké většině případů se „dělala bečka“, což neznamenalo, že ji tam někdo vyrobí, ale že se tam nějak dopraví a společnými silami také vypije. Bečka se tam dostávala různě, na vozíčku, nebo v rukách, ale většinou se z deky udělalo takové nosítko, bečka se tam strčila a už se to štrádovalo.

A protože bečku po cestě jaksi pít nelze, šel na konci a začátku průvodu takzvaný záchranný voj. Tvořili ho dva lidé a přepravka na pivo. Asi víte c v ní bylo. Tehdy se tomu říkalo basa. Kolem této dvojice obíhal takzvaný „satelit“, který měl za úkol pivo nosit těm co zrovna tahali bečku. Jinak na to lahvové se sahat nesmělo, to bylo až na potom. To znamená, že bečka byla totálně suchá jek zvenčí tak zevnitř. Pak se házela záchrana v podobě lahváčů, které se i s basou, tedy, pardon, přepravkou na pivo, chladily v potůčku. Proto se většina beček pořádalo v jejich blízkosti, aby se pivínko mělo kde chladit.

Již hodně dlouho se takových akcí neúčastním, tak ani nevím, zda se vůbec ještě pořádají a pokud ano, jak to na nich vypadá. Neznám priority naší mládeže, ale dokážu si to živě představit. Možná ještě tu bečku dělají, ale každý u ní hledí do mobilu, nebo si píšou SMSky. Jo, doba se změnila, změnili se i lidé. Co však zůstalo stále stejné, to je právě ta přepravka na pivo. Pořád má stejný tvar, pořád je na určitý počet piv a pořád se dá krásně nosit „ve dvojko“. Možní je z jiných materiálů, jistě z kvalitnějších, ale to nic nemění na faktu, že jsou stejné. Že prošly věky a tady se nic nezměnilo. Možná nemá co. Ale to je dobře. Ještě kdyby tak zůstala stejná cena piva jako kdysi, tak to by nám bylo hej. Ale zase by bylo plno opilců, takže…