Hry a lidé

Jenže ono se to má stejnÄ› jako s tou hudbou. Je jistý druh hudby, která neuklidní, ale naopak spíše vybuzuje agresivitu. Který druh muziky to je si klidnÄ› můžete urÄit vy sami. Pro nÄ›koho je to metal, pro jiného hip-hop a pro ty mladé například dechovka.  

Když se nÄ›kdy podíváme na nÄ›které zábÄ›ry z nÄ›kterých koncertů, dá se silnÄ› pochybovat o zklidnÄ›ní ÄlovÄ›ka. Ale pryÄ od muziky a zpátky ke hrám. 

NÄ›kdy se dá dosti pochybovat o tom, co je vlastnÄ› jeÅ¡tÄ› hra a co už dávno hrou není. Nevěříte? Co tÅ™eba fotbal, ten jistÄ› znáte. Hra je to možná tak s kamarády nÄ›kde na plácku. A to jeÅ¡tÄ› jen tehdy, když se vÅ¡ichni znají a nejdou si hned po krku. Což se ovÅ¡em na velkých turnajích dÄ›je zcela běžnÄ›. A to jeÅ¡tÄ› nerozebíráme hokej. Když vidíme boxerská utkání mezi hráÄi a rozhodÄí, kteří jen pÅ™ihlížejí. Za komunistů se jim snažili ve rvaÄkách bránit. Jenže je jiná doba a divák si to pÅ™eje. RvaÄkou se zvyÅ¡uje atraktivnost utkání. Smutné.  

A mimochodem, když už jsem tedy narazil ne ten box. Je to hra? Že není, že je to jen tvrdý sport? Tak proÄ je na olympijských hrách, dokonce ve více váhových kategoriích. V LondýnÄ› tuším snad dokonce ve dvanácti. A co je nejvíce hnusné a odporné, že se toho nÄ›kdy úÄastní i ženy. Taktéž v LondýnÄ›, nevím již ve kterém roce.  

Nuže, moderní ÄlovÄ›k si asi násilí žádá. Proto jsou vytvářeny hry na poÄítaÄ a Play Station s urÄitou míru brutality a násilí. Je to ponÄ›kud smutné, ale zase na druhou stranu chápu, že pro tvůrce hry, nebo poÅ™adatele utkání jsou peníze až daleko na prvním místÄ›. Proto je tedy tÅ™eba násilí podporovat, abychom si mohli jeÅ¡tÄ› více namastit kapsu a hlavnÄ› rychleji.  

Naštěstí jsou ještě hry, které nejsou nijak násilné ani k tomu nevedou. Například šachy. I když je pravda, že vzteklý šachista, který prohrál, může udělat pěkný bugr. Ale to se snad ještě nikde na veřejnosti nestalo.