Schody do nebe

Jeden by řekl, že na schodech se už nic nového vymyslet nedá. Vedou nahoru a dolů a mimo změny materiálu jsou schodiště stále stejná. Nebo podobná. Ovšem není tomu tak. Sami jste se jistě setkali s různými druhy schodů, neříkejte, že ne. Třeba doma v paneláku máte asi schody lomené klasické, kdežto do věží starých hradů vedou schody točité. Zde se můžeme chvilku pozdržet a podívat se na to, proč jsou schodiště v hradech kroucená ve směru hodinových ručiček, tedy doprava. Nevíte?

Inu, bylo to kvůli bezpečnosti. Obrana hradu nebývala jednoduchá a stavitelé jaksi logicky předpokládali, že útočníci budou praváci. A když mají pravou ruku u zdi, měli omezený prostor. A navíc odkrytý bok, takže obránci je mohli krásně napadat. Někde se navíc ještě dělaly schody tak, že byl každý jiný. Domácí je znali, tak věděli, jak po nich jít, kdežto útočník ve tmě to nevěděl, tudíž tím bylo zvýšeno nebezpečí pádu pro něj. Ale dosti historie, musíme se zase vrátit zpátky. Nynější schodiště jsou pochopitelně koncipována úplně jinak. S nějakým pěším útočníkem se již dávno pradávno nepočítá. Nanejvýš tak ještě někde ve škole na děti může útočit uklízečka s hadrem, ale myslím, že ani to už není možné.

Moderní schodiště musí mít také bezpečnostní prvky a tím je zábradlí. A zde se již může vyřádit pan architekt, nebo kdo vlastně schodiště navrhuje. Protože právě zábradlí může zaujmout. Pokud je třeba z železa a má zajímavě zohýbané „šprušle“. Samozřejmě, že nejlepší a nejhezčí materiál je dřevo. Udělat krásně vyřezávání ručně však už asi dnes nikdo neumí. Takže se dělá jen takové to madlo, kterého se člověk drží, aby neslítl.

To může být v podstatě z čehokoli, například skleněné zábradlí kombinované se dřevem může vyhlížet velmi zajímavě. Rozhodně bude hezčí na pohled nežli obyčejné panelákové. Ale to už je jiná písnička.